Poválečné naděje

Znovuobjevení Silvestrova příběhu začalo letos v únoru, téměř přesně pětasedmdesát let od jeho předpokládané smrti, aniž by tohle výročí bylo součástí nějakého záměru. Zpětně se ukazuje, že je to první z více podivných náhod, které mne už při pátrání potkaly.

Při cestě do vlasti a návštěvě příbuzných mi máma přinesla složku se starými rodinnými dokumenty. Věděla, že se od loňského roku trochu snažím zmapovat náš rodokmen, takže staré oddací a úmrtní listy přišly vhod. Ukázalo se však, že mezi papíry jsou rovněž dva tucty písemností, které se vztahují přímo k mému zapomenutému prastrýci. Jeden jeho dopis z března 1939, který napsal domů po příjezdu do Singapuru. A pak už jen několik dopisů od tří jeho tamních přátel a kolegů z firmy Baťa, kteří se po válce snažili podat rodině informace o Silvestrově osudu, které jim byly známy – popisují v nich, jak ho sami hledali, a vzpomínají, kdy jej viděli naposledy.

Pan Pavel Ambrož v prosinci 1945 píše:

„Byl jsem s Vaším synem S. Němcem zaměstnán u fy Baťa Shoe Co. Ltd., v Singapore. Byli jsme přátelé. Oba jsme byli dobrovolníky Singapore Volutneer Forces a když vypukla Japonská válka, byli jsme mobilizováni a zařazeni do Britské armády v Singapore. Já jsem byl jako kulometčík; Váš syn byl u obrněných automobilů.

Asi tři dny před okupací Singapore Japoncama byl raněn a převezen do polní nemocnice. Po pádu Singapore (15.2.1942) jsem jej hledal ve všech nemocnicích, ale nenašel jsem jej. Nyní, když Angličani znovu okupovali Singapore, shledal jsem ve vojenských seznamech, že je veden v seznamu jako nezvěstný.

Je možné, že odejel na některé lodi, které evakuovaly Evropany ze Singapore a byli chyceni japonskými válečnými loďmi a byli internováni v různých zajateckých táborech na Jávě, Sumatře a v Indonésii. Na Jávě je asi 250 000 zajatců a dosud nejsou přesné záznamy všech jmen. Zatím se tam stále bojuje.

Po zabrání Singapore Japoncama šel jsem se podívat do mého a jeho bytu. Oba byli vykradené… Doufám však, že jakmile spojenci vyřídí okupaci Jávy, že jej najdou v některém zajateckém táboře.“

silvestr2

Tohle je v dochovaném archivu první poválečný dopis. Nevím, jestli rodiče dostali nějaké informace už dříve, ale dost možná to byla i první poválečná zpráva o jejich synovi z Dálného východu.

Dnes už víme, že naděje na to, že se Silvestr objeví, byly plané. Představuji si živě bolest a bezmoc, kterou rodina postrádajícího mladého syna musela cítit, i zoufalou naději nastíněnou panem Ambrožem, ke které se jistě upínali.

vemyslice2

Pohled na „městečko“, tedy náměstí Vémyslic, z roku 1934 – tedy tak, jak je znával Silvestr. Dům Němcovy rodiny je skryt vpravo za lípou.

První informace, na níž jsem při vlastním pátrání narazil, byl záznam na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa (http://www.vets.cz/vpm/silvestr-nemec-1202). Silvestr je v jejich databázi díky pomníku obětem druhé světové války ve Zlíně, na kterém je vyryto i jeho jméno. To je ovšem skvělé – tam se budu muset zajet podívat, dosud jsem věděl jen o pomníčku v jeho rodných Vémyslicích.

A co víc, text obsahuje několik odstavců přepsaných ze studie, kterou zjevně v roce 1996 publikoval v časopise Historie a Vojenství pan Ivan Procházka. Jde o zatím nejpodrobnější text v češtině o bojích v Singapuru i o účasti Čechoslováků v nich, na který jsem zatím narazil – včetně téhle konkrétní zprávy o Silvestrovi!

„Do 2. února 1942 byly téměř všechny jednotky domobrany odeslány na frontu, aby zastavily japonský postup. V prvních bojových akcích, pod neustálým japonským dělostřeleckým ostřelováním, byli zraněni krajané – Kožišníček, Vítek, Němec. […] Během obsazování Singapuru zahynul vojín Silvestr Němec, který byl s dalšími raněnými vojáky a lékařským personálem ubit v Alexandrově nemocnici.“

Chudáci rodiče, Ti se patrně nikdy nedozvěděli ani tohle málo.

Díky úctyhodné práci Spolku pro vojenská pietní místa (nemůžu jim tedy ani vyčítat, že z anglického odkazu na Krumlov automaticky učinili Český Krumlov, neznaje ten náš Moravský) jsem se také rychle dostal k záznamu Komise Britského společenství národů pro válečné hroby (http://www.cwgc.org/find-war-dead/casualty/2140339/NEMEC). Z něj se dozvídáme služební číslo 13779, které bylo Silvestrovi přiděleno po přihlášení se do Straits Settlements Volunteer Force, tedy dobrovolnických sil singapurských osadníků.

Pozoruhodné je, že jako datum jeho úmrtí Britové uvádějí 17. únor 1942, což je až tři dny po masakru v Alexandrově nemocnici. Z komise mi na můj dotaz poměrně rychle odepsali, že bohužel nevědí víc, než je v záznamu uvedeno.

Potěšilo mne ale, že Silvestr je na seznamu padlých i v památníku v Singapuru, o který komise pečuje. Spojil jsem se s několika krajany, kteří tam žijí, a čekám, až mi pošlou alespoň fotografii památníku se Silvestrovým jménem.

O tom, jak historie pokračovala v roce 1946, stejně jako o některých nových poznatcích, napíšu zase příště.

(anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com)

Reklamy

3 thoughts on “Poválečné naděje

  1. Pingback: Rok 1946: Nejistota pokračuje | Pátrání po Silvestrovi

  2. Pingback: Rok 1947: Konec nadějí | Pátrání po Silvestrovi

  3. Pingback: Tři pražská setkání | Pátrání po Silvestrovi

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s