Rok 1946: Nejistota pokračuje

Po přijetí dopisu od Pavla Ambrože z prosince 1945, který zmiňoval možnost, že Silvestr může být stále naživu v některém ze zajateckých táborů, rodina na jihomoravském venkově v rámci svých možností zahájila pátrání.

Z korespondence roku 1946 se dochovala i kopie odpovědi rodičů Němcových Pavlu Ambrožovi, zaslaná do Batanagaru krátce po Novém roce, dne 12. ledna 1946.

(Batanagar vznikl jako městečko, které v Indii vybudovala firma Baťa roku 1934, kdy zde otevírala novou továrnu na výrobu kožených bot. Dnes je součástí širšího předměstí Kalkaty. Společenství baťovců v Batanagaru i jeho role při dokumentování osudu krajanů na Dálném východě stojí za samostatné pojednání, k němuž se časem snad také dostanu.)

„Vaším milým dopisem ze dne 21. prosince 1945 způsobil jste nám nesmírnou radost jednak proto, že jsme se dozvěděli něco bližšího o našem synovi, jednak proto, že jste nám vlil aspoň trochu naděje do našich srdcí, že snad přece jenom žije. […] Snad nám nebudete zazlívat, když Vás poprosíme, abyste nám zaslal ještě dalších pět fotografií, abychom mohli podělit všechny z rodiny a jeho známé“.

Silvestrův otec také prosí o jakékoliv další zprávy a zve pana Ambrože, bude-li mít cestu, na návštěvu do Vémyslic, aby si o Silvestrovi mohli osobně pohovořit. Ambrož z Indie odepisuje již zanedlouho a přikládá čtyři vyhotovení fotografie i originální negativ. Ke krátké věcné zprávy připisuje milý dovětek, který stojí za ocitování:

„Prosím, nezlobte se, že Vám tyto dopisy píši obchodním stylem, ale já nemám vlohy pro psaní soukromých dopisů. Moje matka mně to stále vyčítá.“

Silvestr_letter_from_Ambroz_19460221

Už 2. ledna 1946 píše Silvestrův otec také rovnou do dalekého Singapuru Antonínu Jugasovi, který vede tamní pobočku firmy Baťa. Odvolává se na domnělou zprávu, že Silvestr zahynul:

„Snad pochopíte staré rodiče, kteří nechtějí uvěřiti této pro ně tak bolestné zprávě, a že se proto chápou každé příležitosti, aby tato zpráva byla buď potvrzena a nebo prohlášena jako klamná.“

Jugas odpovídá koncem ledna poměrně dlouhým dopisem, který obsahuje několik nových podrobností o Silvestrově zařazení do obrany Singapuru. Zmiňuje rovněž některé kroky, které v pátrání sám podnikl:

„Váš syn, stejně jako i všichni naši ostatní dobrovolníci od nás, narukoval dne 4. prosince 1941 a byl přidělen o obrněným vozům (B company) jako voják číslo 13779. Až do konce ledna 1942 měli jsme o všech pravidelné zprávy, ale od doby, kdy započal boj o ostrov Singapore, všechna hlášení ustala. Jen od ostatních našich lidí dověděli jsme se až po kapitulaci, že Váš syn byl raněn a odvezen do nemocnice. Od té doby již o něm nikdo více neslyšel, peklo se v tu dobu převalilo přes Singapore. Trvalo téměř celý týden, než se po jednom objevovali – všichni otrhaní, špinaví, vyčerpaní, ale už ne všichni, jak jsme je očekávali.

Počátkem září 1945, ihned, jak jsme byli anglickou armádou osvobozeni, zajímali jsme se ihned o všechny, kteří v naší rodině scházeli. Dne 12. 11. 1945 dotazovali jsme se písemně na Vašeho syna v hlavním velitelství v Singapore a bylo nám taktéž písemně odpovězeno, že až do té doby, než obdrží Armádní oficiální hlášení, nemohou nám podat o něm žádné informace.

V důsledku toho nemohu Vám tedy ani já podat zprávu, ani kladnou, ani zápornou. Vedeme však v evidenci osud všech našich lidí a neopomenu Vás informovat, jakmile bude oficiální hlášení vydáno […]

Přiloženě zasílám Vám jednu fotografii, kterou jsem sundal z jeho kartotéky u nás, mám dojem, že je to jeho poslední fotografie a může Vám přijít vhod.

Přestože nemám žádné oficielní zprávy, píšu Vám jen proto, abych Vás nenechal dlouho v nejistotě. Vím, jak to je, měl jsem svoji rodinu po celé 3 ½ roku vystěhovanou v Indii a po celou dobu jsem nedostal od nich ani řádku. Manželka sice psala každý měsíc, ale Japonci pravděpodobně všechnu poštu házeli do moře. Jak jsem již sdělil, máme všechny naše Čechoslováky v evidenci a o každou maličkost Vám ihned sdělím.“

 

Silvestr_letter_from_Jugas_19460122.jpg

Na tomto dopise mimo jiné zaujme nejen laskavý přístup pana Jugase, ale i pozornost a péče, jakou firma Baťa věnovala „svým“ Čechoslovákům. V průběhu pátrání zanedlouho narazím ještě na řadu dalších dokumentů, které ilustrují soudržnost krajanů na Dálném východě, kteří společně trávili i volný čas, organizovali rekreační víkendy, slavili státní svátky a organizovali i dny československé kultury s moravskými lidovými kroji. Firma Baťa k tomu značně přispívala a mimo jiné založila a sponzorovala i místní fotbalový klub nazvaný „Moravians“ („Moraváci“), o jejichž zápasech referovaly dobové místní noviny. K tomu všemu se ještě chci podrobněji vrátit. Vypadá to totiž, že se dá najít dost materiálů na to, abych se mohl pokusit aspoň trochu rekonstruovat a přiblížit, jaký asi život Silvestr v Singapuru v letech 1939-1941 vedl.

Konečně Silvestrovi rodiče adresovali na přelomu roku další prosebný dopis i Československému ministerstvu obrany, které v květnu 1946 odepisuje nám i dnes důvěrně známým úředním slohem (původní pravopisné chyby ponechány):

„Britské ministerstvo války – aby mohlo případ vyšetřiti žádá o sdělení vojenské jednotky, u níž Váš syn sloužil. Sdělte proto ministerstvu národní obrany bližší, Vám známé podrobnosti, hlavně však vojenskou jednotku u níž byl Váš syn v té době zařazen.“

* * *

Pokud jde o moje vlastní pátrání, po objevení prvních textů a odkazů zmíněných v minulém díle jsem se vydal několika směry.

První kroky jsem zaměřil na firmu Baťa. Ta by přece mohla mít staré archivy, a to jak ve zlínské centrále, tak i ve svých pobočkách na Dálném východě – zejména v Singapuru nebo v Indii, kam se část uprchlíků po japonské okupaci Singapuru uchýlila.

Zajímá mě cokoliv, co by mohlo obsahovat jakékoliv informace o Silvestrově působení ve firmě, ale i dobová dokumentace toho, co už mi bylo známo. Kdy ho firma poprvé zaměstnala? Kdy a proč přesně ho vyslala do Singapuru? Chodil předtím coby venkovský chlapec do Baťovy školy práce? Dochovalo se něco i v poválečných archivech, třeba korespondence s koloniálními úřady, kterou v Singapuru koncem roku 1945 vedl Antonín Jugas? Zaznamenala firma třeba po válce nějak paměti svých lidí z počátku 40. let, mezi nimiž by mohly být zachyceny i nějaké vzpomínky na Silvestra?

Tak jsem jedné březnové noci po vyřízení mé vlastní pracovní pošty začal přímočarým dotazem na univerzální emailovou adresu kontakt@bata.cz, aniž bych si od toho něco sliboval. Představoval jsem si skepticky, že můj email nejspíš přistane u nějakého pracovníka informačního centra firmy, který – jak to známe u infolinek jiných velkých firem – je hodnocen za co nejrychlejší vyřizování zákaznických dotazů podle předem standardizovaných scénářů a algoritmů, a jehož dotaz na sedmdesát let starou historii vyvede z míry a patrně mi napíše, že není schopen odpovědět. O to více mne mile překvapilo, že netrvalo ani den a odpověděla mi jistá paní Rajchová:

„Prověřovala jsem Váš dotaz.

Informace o zaměstnancích firmy Baťa je možné dohledat např. v archivu v Klečůvce (u Zlína) nebo ještě přes Nadaci Tomáše Bati.

http://zlin.mza.cz

http://www.batova-vila.cz

Naveden odkazem na tyto dvě baťovské instituce ve Zlíně, poslal jsem dotaz nejen tam, ale i na Informační centrum Baťa při Univerzitě Tomáše Bati, které jsem našel na internetu.

Ze všech stran mi pak přišly odpovědi. Z Baťovy vily mi napsali, že veškeré dokumenty archivu firmy Baťa jsou uloženy ve Státním archivu v Klečůvce nedaleko Zlína.

Informační centrum Baťa mě odkázalo tamtéž, ale poskytlo i tyhle základní informace:

Podle nám dostupných informací můžeme sdělit, že Váš prastrýc Silvestr Němec se narodil 20. října 1919, vystudoval obchodní školu a v necelých 17 letech nastoupil k firmě Baťa dne 21. září 1936 jako prodavač. Do Singapuru odjel 31. prosince 1938 jako pedikér. Dle poválečné zprávy byl při obraně Singapuru vážně zraněn a převezen do nemocnice. Při příchodu Japonců byl jimi v nemocnici zabit.

Pro bližší informace o „baťovském období“ Vašeho prastrýce se zkuste obrátit na Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, konkrétně na správce Baťovských fondů doktora Martina Marka. Možná se v archivu zachovala osobní karta, z níž by šlo vyčíst více informací, případně možná existují i jiné archiválie. Více informací Vám poskytne dr. Marek.

O tom, jaké překvapení mi pak přichystal Dr. Marek ze Státního archivu v Klečůvce, i o dalších směrech svého pátrání napíšu zase příště.

(anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com)

 

Reklamy

One thought on “Rok 1946: Nejistota pokračuje

  1. Pingback: Rok 1947: Konec nadějí | Pátrání po Silvestrovi

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s