Připravovaná kniha

Od začátku roku 2019 pracuji na další fázi mého projektu: přípravě knižního vydání Silvestrova příběhu. Podařilo se mi vyjednat společný projekt s pražským nakladatelstvím Mystery Press a vše je již potvrzeno: kniha „Pátrání po Silvestrovi – válečné osudy baťovců v Singapuru“ vyjde v říjnu 2020!

Tady je odkaz na stránky nakladatele s anotací i ukázkou:

https://www.mysterypress.cz/patrani-po-silvestrovi/

Jde o výrazně rozšířenou a doplněnou podobu mého dřívějšího blogu, konečný rozsah je ve srovnání s online verzí zhruba dvojnásobný. Přidal jsem řadu dalších informací, nových objevů a některé části příběhu značně rozpracoval.

Součástí a poslední kapitolou knihy bude reportáž z mé cesty do Singapuru, kterou jsem podnikl na konci května 2019. Navštívil a zdokumentoval jsem během ní řadu míst spojených s předválečným i válečným příběhem baťovců.

Tady je pracovní návrh obálky:

Pár údajů pro představu:

  • Rukopis hlavní části má rozsah 520 000 znaků, v tištěné podobě kniha bude mít 368 stran plus dalších 32 stran fotografických příloh.
  • Celkem najdete v knize 163 fotografií, 66 reprodukcí dobových dokumentů a 5 map.
  • Jednou z příloh je jmenný seznam a krátké medailonky každého ze 126 našich krajanů, kteří v roce 1941 žili v Singapuru a většinou je tam zastihla válka. Tu nepřežilo 10 Čechoslováků. Dalším 80 se podařilo před kapitulací evakuovat a 35 bylo internováno. Do vojenské zajetí padli 4 naši muži, přežil je pouze jediný.
  • Příběh je rekonstruován na základě:
    • Nepublikovaných archiválií (rodinná korespondence s pěti baťovci-Silvestrovými kolegy a kamarády, rozsáhlý deník Viktora Koše a vzpomínky dalších čtyř singapurských baťovců)
    • 24 akademických prací na téma firmy Baťa před 2. světovou válkou
    • Stovek primárních dokumentů získaných z desítky archivů (Národní archiv ČR, Archiv bezpečnostních sborů, archiv Ministerstva zahraničních věcí, Vojenský historický ústav, Vojenský ústřední archiv, Státní archiv Zlín, Státní archiv Znojmo, Britský národní archiv, archiv Britského vojenského muzea a Národní archiv v Singapuru)
    • 14 válečných deníků účastníků bitvy o Singapur a osobních složek 24 baťovců, kteří před válkou pracovali na Dálném východě – v indickém Batanagaru a v Singapuru
    • 15 knih a publikací
    • Asi 500 dobových článků v singapurském, zlínském a batanagarském tisku
  • S výzkumem mi pomohlo i několik zahraničních historiků, kteří se tématem boje o Singapur a rolí dobrovolnických sborů při jeho obraně zabývají.
  • Výsledná práce je konzultována s několika našimi předními odborníky na historii firmy Baťa, vojenskou historii a reálie na Dálném východě.

Pokud chcete, můžete aktuality o přípravách knihy sledovat na tomto FB profilu: https://www.facebook.com/SilvestrNemec1919.

A až bude kniha vydaná, najdete určitě avízo i tady.

Pátrání po Silvestrovi – obsah

V pátrání po osudu mého prastrýce Silvestra Němce, jakož i ve vyprávění o něm, jsem se analýzou čtvrté hypotézy, jak v Singapuru při japonské invazi přišel o život, přiblížil závěru.

cropped-silva-portret

Foto: Portrét Silvestra Němce, který jsem znával od dětství. Byl vystaven v chodbě u mé vémyslické babičky. Tento snímek je datován v únoru 1938.

Pro čtenáře, kteří si chtěji zrekapitulovat celý příběh, jsem připravil chronologický seznam doposud publikovaných kapitol:

  1. Vydávám se na cestu
  2. Poválečné nadějePoválečné naděje
  3. Rok 1946: Nejistota pokračuje
  4. Rok 1947: Konec nadějí
  5. In memoriam
  6. Baťova vila ve Zlíně a první poklady Batanagarských novin
  7. Nálezy ve státním archivu v Klečůvce
  8. Návštěva Silvestrovy rodiny a něco z historie Vémyslic
  9. Tři pražská setkání
  10. Australský zázrak Silvestra Němce
  11. Silva v Singapurském tisku
  12. Život baťovců a Silvestr v Singapuru
  13. Neshody mezi singapurskými Čechoslováky
  14. Baťovým pedikérem
  15. Historka o ševcích z Prlova, aneb pátrání po Silvestrovi pokračuje
  16. Silvestrova cesta do Singapuru
  17. Od Sandokana k Baťově špionážní zprávě – Malajsko a Singapur ve 30. letech
  18. Dění v Asii před druhou světovou válkou
  19. Silvestr singapurským dobrovolníkem
  20. Japonská invaze do Malajska: Baťovci ve válce
  21. Pád Singapuru a nezvěstný Silvestr
  22. Silvestrova smrt, hypotéza první: Masakr v Alexandřině nemocnici
  23. Silvestrova smrt, hypotéza druhá: Boje na kopcích Pasir Panjang
  24. Silvestrova smrt, hypotéza třetí: Japonské zajetí a tajemné seznamy
  25. Silvestrova smrt, hypotéza čtvrtá: Evakuace ze Singapuru
  26. Silvestrovo dětství a jeho rodné Vémyslice za první republiky

Historka o ševcích z Prlova, aneb pátrání po Silvestrovi pokračuje

V mém psaní o hledání zmizelého prastrýce Silvestra Němce jsem se na několik měsíců odmlčel. Příčinou nebylo vyprchání zájmu ani nedostatek stop pro další pátrání, ale prozaický nedostatek času způsobený především mým pracovním vytížením.

msilva6
Foto: Mladý Silvestr na fotografii z rodinného archivu ve Vémyslicích. Snímek není datován, ale musel být pořízen někdy ve druhé polovině 30. let.

Přesněji řečeno, potýkám se hlavně s nedostatkem času ke zpracování nových pramenů. Těch jsem totiž mezitím shromáždil tolik, že již v tuhle chvíli by mohly vydat asi na tucet dalších pokračování. K podrobnostem se budu dostávat postupně, ale laskavým příznivcům Silvestrova příběhu a mého pátrání po něm napovím:

Během loňského léta a podzimu jsem navázal několik mimořádně cenných kontaktů s vojenskými historiky a spolky v Británii a Austrálii. Ti mi poskytli mnoho rad i dobových dokumentů z bojů o Singapur – pár z nich dokonce obsahuje i Silvestrovo jméno! Seznámil jsem se také s několika krajany v Singapuru, kteří velmi ochotně pomáhají získávat informace přímo na místě. Dále jsem podnikl výpravu do britských Národních archivů v Londýně, kde jsem si okopíroval asi deset spisů; většinou přímých svědectví nižších důstojníků o zpackané obraně Singapuru. Koupil jsem si skvěle zpracovanou, více než tisícistránkovou historickou publikaci „Hirohitova válka“ od Francise Pikea, stejně jako stostránkovou válečnou zprávu sepsanou roku 1946 samotným generálem Arthurem Percivalem, který byl vrchním velitelem spojeneckých armád v Malaji a Singapuru. A v britském Národním archivu jsem k ní jako fascinující doplněk získal kritickou zprávu od předsedy čínského sdružení v Jihovýchodní Asii, která děje popisuje z pohledu a zkušeností singapurských Číňanů.

Také jsem znovu zavítal do Baťovy vily a do Státního archivu ve Zlíně pro nějaké další dokumenty a nově podnikl cestu do Státního archivu ve Znojmě, odkud jsem si přivezl kopie několika svazků obecních kronik a další úřední dokumenty z předválečných Vémyslic – Silvestrova rodiště.

Celkově mám tedy velké bohatství materiálů, kterým se teď pomalu prokousávám. A jako by to nebylo málo, dostal jsem i několik dobrých tipů, kam se obrátit a kde hledat další potenciálně zajímavá svědectví a historické dokumenty.

FrancisPike
Foto: Reprodukce titulní strany skvělé knihy Francise Pikea o historii Druhé světové války v Pacifiku.

Psaní nových příspěvků mi teď proto může trvat o něco déle. Na druhou stranu se čtenáři mohou těšit na řadu nových informací a zajímavostí, ačkoliv žádná z nich zatím nenaznačuje zásadní obrat v dosavadních hypotézách o Silvestrově tragickém konci.

Mým limitem teď tedy není nedostatek informací, ale spíš jejich těžko zvladatelné množství. Okolnosti Silvestrova příběhu by se daly sledovat různými směry. Vhledem k omezenému času, který projektu mohu věnovat, tak teď musím víc než dřív zvažovat, kam dřív upřít pozornost a především do jaké hloubky v jednotlivých tématech pronikat. Zdá se mi, že takovému poznávání by se dala zasvětit významná část života – to ale nemám v úmyslu, takže o to víc promýšlím, kudy a jak dál.

Občas najdu informaci, která je jen odbočkou, nicméně pozoruhodnou. O jednu takovou jsem se chtěl podělit už v prosinci: jde o případ, který mě při procházení baťových archivů ve Zlíně pobavil a zaujal.

Mezi dochovanými spisy ředitelství podniku ze 30. let je složka s kauzou dělníků z obce Prlov. Ti pro firmu podomácku, na Baťou zapůjčených strojích, vyráběli podpatky. Podle záznamů se začátkem prosince 1937 konala v prlovské hospodě schůze, kde starosta údajně tyto pracovníky vyprovokoval výroky o tom, že „jsou hloupí, když za takové mzdy pro Baťu pracují“. Sepsání jejich petice se následně ujal jistý Jaroslav Polčák, sám blíže neurčený hudebník, jehož sestra se výrobou oněch podpatků živila. Ve stížnosti čteme:

petice1

„My všichni dělníci podepsaní z Prlova u Pozděchova, srdce to kamenného Valašska, od mladičkých let krutě zápasící o skývu aspoň tvrdého chleba s macešskou přírodou, staří už sedření, k těžší práci neschopní, a mladí toužící po samostatném vydělání si živobytí a ulehčení břemen svých rodičů, my zdraví a silnější, ale omrzeni stálým sháněním nového zaměstnání, s povděkem jsme přijali práci domácí výrobu podpatků, ale bolí nás jedna věc, to jest, že nejsme uznáni za dělníka.

Stali jsme se dobrovolně čím?…

Od 6ti hodin ráno při svitu petrolejové lampy, bez oddechu, sotva čtvrthodinové polední přestávce soustřeďujeme své ruce k rychlejšímu výkonu až do 18té – 21té hodiny a příštího dne zas znovu. Vyděláme průměrně 180 Kč týdně, pracujeme na to 3 – 4 dělníci, z toho máme přes 20 Kč režii za dopravu materiálu z Vizovic.

Kolik vydělá jeden?

Nutíme do práce své malé děti, mnohdy od 5ti let, prohřešujeme se tak vědomě na svých dítkách – „není východiska milé děti – musíte – my na to sami nestačíme“.

Zlín je nám pohádkou – my závidíme – u nás má školák volného času ze sedmadevadesáti % jen tolik, co jde do školy. Jak má růst, jak má sílit?

Každé dítě je předčasně sestárlé, čí vinou? Následkem práce a podvýživy.

Nezoufáme, nekřičíme, ale prosíme tímto, by po vyšetření toho, co zde píšeme a pravdou nám přiznáno, žádosti naše spravedlivě uváženy byly – nechceme mnoho, ale žádáme:

1) Sklad materiálu jak je ve Vizovicích (Bylo nám slíbeno p. Urbanem že při počtu 20ti zařídíte sklad u nás – je nás 41.)
2) Příplatek, by mzda naše byla přiměřená mzdě dělníka jiných kategorií
3) Dodání lepšího materiálu pro výrobu pánských podpatků, neboť udělá se ze 100 kg materiálu průměrně 100 párů podpatků. (Prosíme, by nám byla zaslána kontrola k zjištění této věci.)
4) Nebude-li sklad nám povolen, by nám byl materiál bezplatně dodáván do domu.

Důvěřujeme Vám a znamenáme se:

[následují podpisy 44 pracovníků]

Nechci zlehčovat tvrdý život venkovanů v beskydském kraji, ale při čtení teatrálních úvodních formulací pana Polčáka jsem si nemohl pomoct a s úsměvem vybavil sociálně laděné balady Petra Bezruče, kdysi ve škole jsem se musel učit je zpaměti recitovat. Není ostatně vyloučeno, že byly zapálenému mluvčímu inspirací.

Příběh bojovníka za lepší svět Jaroslava Polčáka, který údajně místní dokonce pobízel ke stávce, ovšem nekončí šťastně. Firma Baťa stížnost prozkoumala a shledala ji neoprávněnou. Paní Polčáková si ve skutečnosti vydělávala v listopadu průměrně 235 korun týdně (což byl, zdá se, zvlášť na malé vsi slušný výdělek – v témže roce činila průměrná týdenní mzda v celé republice 176 korun) s tím, že  náklady za dovoz materiálu jí byly proplaceny. U stroje se sice mohli střídat rodinní příslušníci, ale práce tam bylo pro maximálně dva lidé současně,w kdy jeden sekal dílce a druhý sbíjel podpatky.

Baťa patrně postupoval podle své často uplatňované zásady „komu se to nelíbí, může jít“. Můžeme tušit, že pohrozil nespokojencům zrušením smlouvy, protože záhy se prlovští dělníci od petice distancovali s tím, že pan Polčák zneužil jejich důvěry a podpisu prázdného archivu, na který pak stížnost po schůzi sepsal. Do firmy Baťa dokonce poslali prlovští s tímto vzkazem i malou delegaci. Jaroslav Polčák – můžeme si představit, pod jakým tlakem se ocitl, zvlášť od samotných Prlovských – se k tomu o dva týdny později v přítomnosti vizovického advokáta s velkou omluvou doznává, o čemž je sepsán oficiální záznam:

„Vylákal jsem na ostatních dělnících jejich podpisy na čistém papíru a předstíral jsem jim, že na papír napíši za ně na firmu Baťa a.s. ve Zlíně prosbu, zda v případě možnosti by jim nebyla zvýšena mzda, pak jsem však bez jejich vědomí, souhlasu a bez jejich zmocnění napsal na osobní oddělení firmy Baťa a.s. ve Zlíně přípis, ve kterém jsem nejen jejich prosbu nesmírně přehnal, nýbrž jsem dokonce za jejich zády tam vepsal neodůvodněné, jimi neuplatňované a ničím nedoložené stížnosti. Lituji, že jsem tímto způsobem zneužil jejich podpisů a jejich důvěry, žádám je za prominutí a předem jim děkuji pro případ, že upustí od mého soudního stíhání.“

Zároveň učinil písemné pokání také na obecním úřadě, v němž praví:

„Starosta obce nic podobného mně ani dělníkům neřekl a také jich na nic nenaváděl. Žádosť o zvýšení platu jsem sám dělníkům vnutil a nadyktovál. Proto prosím starostu obce za odpuštění a zároveň mu děkuji, že upustil od mého soudního stíhání“.

polcak starosta

Tolik tedy jeden zasunutý příběh z historie firmy Baťa. Se Silvestrem sice nesouvisí, ale bylo mi bylo líto nechat jej v zapomnění mezi kartony starého archivu. Odehrál se právě před osmdesáti lety, v prosinci roku 1937.

Všem příznivcům přeji, aby jim nový rok přinesl hodně inspirace, potěšení a zdaru. Za sebe doufám, že mi během letoška podaří příběh nějak uzavřít a pak jej připravit ke stoletému výročí narození Silvestra, které nás čeká v říjnu 2019.

 

***

Blog vychází také v anglickém jazyce zde:
https://searchingforsilvestr.wordpress.com

 

 

Vydávám se na cestu

Dnes jsem se rozhodl začít psát příležitostný blog o pátrání po informacích a dokumentech souvisejících se životem a smrtí mého prastrýce Silvestra Němce.

V roce 1939 jej firma Baťa vyslala ze Zlína do své pobočky v Singapuru. Tam jej na konci roku 1941, po útoku na Pearl Harbor, zastihla válka. Narukoval jako dobrovolník a účastnil se obrany Singapuru před japonskou invazí. Během pádu Singapuru v únoru 1942 pravděpodobně zahynul, i když jisté je jen to, že jeho stopy tam tehdy končí a on se po válce už nikdy nevrátil.

Pro jeho rodinu v jihomoravských Vémyslicích to byla velmi traumatizující událost. Rodiče nejenom že ztratili mladého syna, ale ani po válce se nedozvěděli skoro nic o jeho osudu. Úředně byl prohlášen za mrtvého na základě oznámení britského Ministerstva války

silva_umrtni_list

Po válce pak britská vláda v roce 1951 přiznala rodině malé odškodnění, vyčíslené na základě seznamu ztraceného Silvestrova majetku. Venkovské rodině se ale ze zahraničí nakonec dostal jen zlomek očekávané částky a ani prosebné dopisy úřadům na tom nic nezměnily. Pocit, že je někdo ošidil i o Silvovu pozůstalost, pak jen prohloubil zklamání, beznaděj a hořkost rodičů i sourozenců Němcových.

Patrně i proto se o „Silvovi“ a jeho příběhu v rodině skoro nemluvilo. Moje máma ho nikdy nepotkala: zmizel tři měsíce předtím, než se narodila, a navíc deset tisíc kilometrů daleko. Já sám si z dětství matně vzpomínám jen na sporadickou zmínku jeho jména, to když babička – Silvestrova sestra – šla položit věnec k pomníku obětí Druhé světové války, který stojí „na městečku“, čili v centru obce. Mezi jinými je na něm vyryto i Silvestrovo jméno.

Ačkoliv jsem čas strávený během dětství a mládí na vesnici u babičky miloval, Silvestr Němec pro mne býval jen abstraktním jménem vztahujícím se ke vzdálenému a neurčitému příběhu babiččina bratra, který zahynul v podobně abstraktní dálce někdy během války.

Z hlediska „velkých dějin“ není Silvestrův příběh nijak výjimečný. V pekle Druhé světové války podobně padly nebo zmizely statisíce a miliony dalších. Silvestr bránil Singapur jako dobrovolník v hodnosti vojína, jeho role v boji byla krátká a patrně nevynikla nějakým mimořádným hrdinstvím.

Kdybych býval začal pátrat před dvaceti lety, mohl jsem mít ještě naději najít přímé svědky a zaznamenat jejich vzpomínky. Dnes je bohužel na pátrání po žijících pamětnících tehdejších událostí pozdě.

Zmapováním a zdokumentováním dnes již téměř zapomenutého příběhu bych ale chtěl aspoň trochu přispět k oživení Silvestrovy památky: v rámci rodiny i mezi těmi, kdo se o něm díky mému psaní dočtou.

Nedělám si naději, že se historické události podaří zcela objasnit. Jsem ale stejně tak zvědav i na setkání s lidmi a institucemi, na které cestou narazím a které se tak stanou součástí příběhu nového: odehrávajícího se dnes, pětasedmdesát let od Silvestrova pravděpodobného úmrtí, avšak rovněž s otevřeným koncem.

Vyrážím na objevitelskou cestu, o které zde budu občas sdílet  zprávy. Za váš zájem, povzbuzení nebo radu předem děkuji.

Jan Beránek

(anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com)